Tak nám trochu fouká

Pamatuju doby, kdy jsme se jako děti na pořádný vítr těšily. Rozevláté vlasy, větrovka dostávala v poryvech konečně smysl a dětskými ručkami vrhané kameny létaly tak nějak dál. Byla to doba bezstarostná, bezelstná, předinternetová

Dnes máme všechna média plná větru(ů) ještě než dorazí. předpodělanost úředníků, hasičů, silničářů, energetiků, záchranářů, učitelů, novinářů a politiků hraničí s lehkou imbecilitou, jak si každý cintá tu svou mediální mašličku o tom, jak je připraven na značkách tak jako náš exbolševický neokapitalista ministr pro všechna ministerstva a situace - dej mu V.I.L. všechnu slávu - Havlíček.

Dnešní doba je neskutečně povrchní a plytká, z každé blbosti se dělá mediální masáž, lidi chodí po ulicích jak mrtvoly a místo verbální komunikace datlují do mobilů věty holé a vesměs zcela zbytečné. Kam se ztratila ta odvěká živočišná touha něco tvořit, s někým být a pro něco žít? Dnes nám stačí rychlé LTE a pravidelná dávka filmů a seriálů z Netflixu či HBO, titulky a krátký perex na vytvoření názoru na cokoliv.

Nevím jak vy, ale až ta fujavice přejde, zajdu na pivo. Ale ne do jedné z těch moderních sterilních hospod kam chodí navoněné vymodelované vousy za litr z barbršopu. Půjdu do zahulné putiky se smažákem, utopenci a hermelínem.

Ta hospoda se jmenuje V ilegalitě.....