Proč chci vystoupit z Evropské unie

Evropská unie byla krásná vize, slibující bezpečnost, toleranci, jednotu, rovnost a spolupráci. Základním předpokladem byla lákavá myšlenka, že všichni členové si budou rovni. Současnost však vypadá zcela jinak.

Veřejně prohlásit, že Evropská unie není oním slibovaným skororájem na zemi je většinou provázeno posměšným logickým argumentováním, co by mělo být náhradou.

Nic, stačilo by vrátit se před podpis Lisabonské smlouvy, být nadále členem NATO a Schengenského prostoru. Naše společnost takto fungovala bez nejrůznějších absurdních omezení, diktovaných z Bruselu, a že by tehdy bylo hůře než dnes, se tvrdit rozhodně nedá.

Ostatně v tomto režimu zcela bez problémů s EU kooperuje třeba Norsko, které má garantovaný přístup na evropské trhy a na druhou stranu si ale velmi úspěšně hájí vlastní ekonomické zájmy, kdy jednoduše některé zákony, hraničící se zdravým rozumem prostě odmítlo.

Faktem je, že Norsko je pro EU jedním ze strategických dodavatelů energetických surovin a proto s ním unie nakládá v rukavičkách. Zde se ukazuje, jak fakticky EU funguje, kdo je důležitý a kdo pouze potřebný. ČR je pouze potřebná jako základna levné manuální práce a jako země, ze které se odsávají nedaněné peníze.

Funguje to jednoduše. Například v automobilovém průmyslu je export peněz velmi jednoduchý. U nás si pronajmete výrobní halu, dělníci dostávají třetinovou odměnu, co za stejnou práci dostávají němečtí pracovníci. Pro našeho výrobce automobilů dodáváte třeba kabelový svazek. U nás koupíte kabely a většinu konektorů, některé ovšem dovezete ze své mateřské firmy za absurdní částku, čímž u nás snížíte výsledný zisk a peníze putují, kam potřebujete. Vše je čisté a legální.

Tento model je aplikován u všech korporací a odhadnout, kolik nás to ročně stojí je velmi složité.

Zavést však daňové opatření, které by tomuto druhu švindlování zabránilo, není nic jednoduchého. Ne, že by nešlo realizovat, vše však musí být v souladu s právem EU. Právo EU však nevytváříme u nás. Vzniká úplně jinde a kvůli úplně někomu jinému. Opět jsme pouze potřební.

Není čas přestat být potřebným, postavit se na vlastní nohy, začít používat vlastní rozum a naši zemi si řídit bez účelných a nesmyslných zákonů diktovaných z Německa a Francie?

Jediná cesta je vystoupení z EU prostřednictvím referenda našich občanů. Každý, kdo má občanku je naším státem prohlášen za svéprávného, ale naši současní politici nás za svéprávné evidentně nepovažují, protože o referendu o vystoupení nechtějí plošně ani slyšet.

Je čas, zvolit si politiky – naše zástupce – nové, kteří nám, obyčejným občanům, budou naslouchat a nebudou si hrát na bohy, kterými rozhodně nejsou, i kdyby rozdali miliony koblih a oranžových růží.

Je čas na změnu, je čas vystoupit z EU.